Bostonský punk rockový cirkus s irskými kořeny si nese na hřbetě už nějakých 11 křížků, protože přesně tolik let uplynulo od doby, kdy se parta kamarádů kdesi ve sklepních prostorách pustila do punkového chrastění. Od těch dřevních dob se jejich albové konto zakulatilo pěknou šestkou a sláva folkem líznutých rockerů se šíří i mimo jejich žánrové teritorium. Novinka „The Meanest Of Times“ rozhodně nepředstavuje posun v žádném z atributů stylu Murphyů, ale opět nabízí posluchači nezaměnitelný nazrzlý a patřičně živelný rachot...

Narozdíl od předchozího alba „Warriors Code“ přeci jen trochu ubylo líbivých poloh (nenajdete tu ani rockovou hitvůvku střihu „Sunshine Highway“, ani sladce tklivou baladu jako „Green Fields Of France“), naopak bostonští hejsci zase trochu důrazněji přitlačili na pilu. Jakoby se místy chtěli vrátit k živelnějšímu a primitivnějšímu pojetí debutu „Do Or Die“ a složit poklonu punk rockovým veteránů. Nutno říci, že povětšinou se to daří na výbornou, zvuk je výtečný, melodie pevné v kramflecích, vokální složka, složená ze dvou překřikujících se hlasů a nutných chórů, disponuje opět nakažlivým rebelstvím. Ubylo dudáckých pasáží Scruffy Wallace, naopak přibylo greengrassem načichlých aranží, což není ke škodě věci. Moc nepotěší několik songů, kde jakoby Murphyům chyběla přidaná hodnota nad žánrové drhnutí a vyřvávání. Je jich pár (jako obvykle) a kdyby nebyly, bylo by mnohem lépe.

Nad tradiční žánrovou výbušnost staví DROPKICK MURPHYS mocnou zbraň zvanou folklór. Jejich inklinace k námořnickým odrhovačkám s irskými kořeny zazáří ve „(F)lannigans Ball“, kde se ke kapele připojuje fantastický stařecký vokál a nakažlivý notoricky známý popěvek „Johnny I Hardly Knew You“, který okamžitě vyšplhal na vrcholky hitparád ve všech zavšivených pirátských špeluňkách. Pro příznivce národních irských balad tu máme „Fairmount Hill“ (v originále „Spancill Hill“), kde kapela velmi slušně dokumentuje svojí schopnost interpretovat tradicionály bez křeče a násilností na originálu páchaných. Tohle národní koření ochucuje punk rockový pokrm ostrými podtóny tam, kde už celek má sklony ze vší té hoblované hloupnout. Tohle oni umí, kluci bostonští.

Co dodat? Určitě nenahráli nejlepší album své diskografie, určitě neotočí punkfolk vzhůru nohama, určitě nikoho nebudou šokovat. Ale zaručeně pobaví a potěší. Dodejme proto: let´s go Murphys. A hurá do přístavu na pintu McEwan´s!

Jak hodnotím některé předchozí nahrávky:

Do Or Die  [6/10]
Sing Loud, Sing Proud [7.5/10]
Warrior´s Code [8/10]